První cs. videa Avex

Začátkem osmdesátých let výrobci videí započali konkurenční boj mezi tehdy dominujícím japonským systémem VHS, který vyvinula firma JVC a nastupujícím evropským systémem Video 2000 firem Philips a Grundig. Evropský systém byl modernější a dokonalejší (například umožňoval používat oboustranně kazety, tak jako tomu bylo u audiosystémů) a tak na něj vsadilo plno výrobců. Nejinak tomu bylo i u Tesly Bratislava. Vůbec první videa, která se u nás (mysli Československo) vyráběla, byla právě s touto normou (Tesla VM2120 + 2220). Ne vždy se však nové věci prosadí. Video 2000 v polovině osmdesátých let zaniká a japonský systém si posiluje svou dominantní pozici. Odborníci neúspěch viděli v příliš rychlém nástupu nového systému. Oboustranný systém totiž vyžadoval dokonalejší mechaniku, což se odrazilo ve vyšší pořizovací ceně těchto výrobků. Na druhou stranu měl levný provoz (za stejný peníz jste pořídili dvojnásobnou dobu záznamu) právě díky oboustrannosti. Kdyby výrobci s nástupem počkali, mohli pořizovací cenu stlačit dolů a byli by mnohem konkurenčnější. Zajímavý byl také fakt, že oba tvůrci nového systému nevsadili vše na jednu kartu, ale vyráběli oba systémy souběžně. Jak se ale říká, po boji je každý generálem. Na tuto nepříznivou situaci reaguje i Tesla Bratislava (pozdější Avex) a uvádí na trh videa VM6465 a později VM6570 již se systémem VHS.

Horní video Avex VM6465 se vyrábělo v letech 1985 - 1987 a stálo 19 800 Kčs. Spodní video VM6570 se vyrábělo od roku 1987 - 1990 a jeho cena byla stanovena na 22 500 Kčs, která byla po revoluci snížena na 15 810 Kčs. Rozdíl mezi oběma typy byl "opravdu zásadový".

Pokud se týká designu. VM6570, mělo zakryté všechny ovládací prvky, vyjma tlačítka STANDBY.

Co se týče funkčnosti, starší typ VM6465 se po cca 5 min. nečinnosti vypínal. Následující typ ne, protože se to ukázalo výhodnější. V té době totiž nebyly u nás ještě rozšířeny dálkové ovladače. Tímto způsobem šli tedy přepínat dálkově aspoň televizní pořady naladěné na videu. Nicméně i u staršího typu stačilo na desce ECP přerušit šp. 7 integráče MAB 8461P a k vypínání již nedocházelo. Buď se to dalo provést elegantně přestřihnutím jedné strapy vedoucí k uvedenému vývodu, nebo barbarsky proškrábnutím plošného spoje. První způsob byl zdlouhavý, protože strapa nebyla dobře přístupná. Museli jste demontovat zdroj a dvě desky s elektronikou. Barbarský způsob byl rychlý, mohli jste ho provést zespodu přístroje skrz kryt. Proto byl v praxi používán častěji.

Třetím rozdílem byly ovladače. Malé baterie typu AAA byly v té době na našem trhu nedostatkovým zbožím. Pro VM6570 byl proto vyvinut nový typ ovladače s destičkovou baterií na 9V.

Poslední rozdíly můžeme spatřit v nápisech. VM6465 může mít nápis TESLA. Mohlo by se to zdát jako malicherné, ale v té době byl pro zasvěcené tento nápis zásadní. Dokud se objevoval nápis TESLA, byly videomagnetofony plně ze 100% konstruovány z Philips komponentů a v Bratislavě byly pouze montovány. Jakmile došlo k záměně na Avex, začínaly se v něm objevovat tuzemské součástky.

Druhý, ještě malichernější, je nápis HQ na typu VM6570. Jedná se totiž o jakousi vyšší (co do kvality obrazu) třídu videí. To rozpoutalo ve své době vášnivou diskusi, jak je možné, že dvě prakticky stejná videa lišící se pouze pár otvory v odklápěcích dvířkách a jedním přerušeným spojem, mají teoreticky tak odlišné vlastnosti, že výrobce je oprávněn pyšnit se u novějšího typu označením HQ?

Zde trochu odbočím, toto video totiž mělo jednu výhodu, kterou neoddiskutovali ani ti největší kritici. Nahrávalo totiž všechny kazety, ať byly ochráněny proti přehrání nebo ne. Ve videopůjčovně jste si mohli zapůjčit jakoukoliv originální kazetu a doma jste si jí v pohodě překopírovali, zatímco jiná videa produkovala pouze směs rušících čar a křivek proložených audiošumem. Ale vrátím se k té diskuzi. Nejsem jejich přítelem. Lidi se navzájem urážejí kvůli něčemu, co stejně nemohou ovlivnit. Vlastnosti videa přece nezměním tím, že na něm budu mít nápis nebo ne. Zaujal mne však jeden účastník debaty, který docela kompetentně vysvětloval podstatu normy HQ a její princip. Z jeho úvah vyplynulo, že pokud video louská nezakódované kazety, je to vlastně jasným důkazem, že normu HQ mít nemůže, neboť kódování je založeno právě na této normě. Docela jsem jeho argumentům věřil, ale ruku na srdce - kdo by neobětoval nějaký nápis za sen všech "točířů" (dnes hackerů)?

Abych jenom nechválil. Pravdou je, že oba typy byly velmi hlučné. Zejména při spuštění a vypínání, kdy se vysouval, nebo naopak zasouval pásek do kazety, bylo slyšet hlasité vrčení i jakési rány. Člověk, než si na to zvyknul, měl pocit, že se každou chvíli vevnitř něco zlomí. Jakmile se roztočila hlava, bylo vše již v pořádku.

Na druhou stranu, pro trochu technicky zdatné jedince, se praktickou časem ukázala "servisní filozofie" těchto videí. Všechny použité součástky byly záměnné. Dokonce výrobce doporučoval, co se má vyměnit po natočení určitého počtu hodin. Pokud jste stiskli dvě tlačítka (PICTURE SEARCH + ITR) a zároveň zapojili zástrčku do sítě, zobrazil se na displeji počet hodin, které má video natočeno. Tedy jakési "počitadlo ujetých kilometrů". Po 2 000 hodinách se doporučovalo udělat celkovou generálku mechaniky. Ta spočívala ve vyčištění hlav, vyčištění dráhy pásky a výměny součástek, které vidíte na fotografii vlevo.

Na fotografii vpravo zase vidíte, do jakého stavu se muselo video rozebrat pokud jste prováděli opravu mechaniky, nebo před každou generálkou. Snad ani samopal vzor 58 na vojně jsem neuměl rozebrat v lepším čase.

Součástky se nějakou dobu dali koupit u firem Typa Opava nebo Hadex Ostrava. Bylo rozumné vytvořit si zásobu. Já s ní například vystačil po celou éru videí. A to nejenom pro vlastní video. Časem jsem jím vybavil celé příbuzenstvo. Brzy se totiž začaly tyto přístroje objevovat v bazarech jako nefunkční, nebo na součástky apod. za cenu většinou cca 500Kč. Přitom videa v 90% stačilo vyčistit, udělat celkovou generálku a seštelovat. Lidé se totiž snažili o amatérské opravy, které spočívaly v šroubování všeho, co šlo točit. Brzy mi začali lidi vozit opravy z celého širokého okolí. Servisní služby nakonec poskytovalo pár amatérských nadšenců, mezi které jsem také patřil.

Ještě po letech jsem našel staré faktury s cenami náhradních dílů. Všechny komponenty, které vydíte na fotografii k jedné celkové generálce mechaniky, přišly na 317 Kč, pokud jste je odebírali ve větším množství (10 ks a více). Při menším odběru to bylo o cca 100 Kč dražší. Nepočítám poštovné a je fakt, že v té době byly platy třetinové. Ale i tak vezmete-li si, že po cca 2 000 hod. video zase chodilo jako nové, byla cena více než zajímavá. Desetiletí používání mnohokrát zhodnotilo vysokou pořizovací cenu.

Co se týče poruchovosti - "proslavily" videa především tyto tři závady:
  1. Po určité době nastal problém s rychloposuvem kazet. Jakoby nemělo sílu k převíjení, zvláště na koncích pásek. Pomohla jedině výměna unašečů. Cena unašečů 80 Kč ( 40 Kč / 1 ks ).
  2. Pokud za chodu docházelo k "zvlnění" okrajů pásek, byla na vině opotřebovaná přítlačná kladka. Vznikalo to tím, že nepůsobila v celé ploše stejně. Cena přítlačné kladky byla 79 Kč.
  3. Přestal se točit navíjecí unašeč nebo se točil pomalu, vlivem unavené omega pružiny. Vevnitř videa se postupně vytvářela smyčka pásky. To způsobilo zaseknutí kazety a zmuchlání pásky. Videokazeta nešla potom vyndat, nebo jste z útrob páčily zmačkaný pásek. Tento problém (lépe řečeno jeho důsledky) řešila jedna úprava v Amatérském rádiu (AR90/1), kdy páska, která se vytvářela v prostoru videa, přerušila optickou závoru, čímž byl vyslán impulz na tlačítko STANBY. Tím došlo k zastavení videa ještě v prvopočátku vytváření smyčky a kazeta se tak nezničila. Pár úprav jsem takto realizoval, ale včasná výměna pružiny, byla jednodušší a hlavně řešila problém. Úprava pouze chránila kazety. Cena omega pružiny 79 Kč.

Co ještě dodat? Suché technické parametry? Pro toho, kdo má zájem, není problémem si je zjistit. Kdo má přístup ke starým Amatérským rádiím najde v AR86/3 recenzi na VM6465 a v AR89/3 na VM6570. Přesto bych ještě jednu vlastnost vyzdvihl a to: jednoduché naladění televizních stanic i následné ovládání. S přístrojem byl dodáván podrobný návod použití s množstvím názorných obrázků. Autor recenzí ovládání kritizoval, je prý matoucí. To ještě netušil, co výrobci začnou v následujících letech vymýšlet za kombinace, jenom aby ušetřili pokud možno co nejvíce prvků a mohli jít s cenou o pár drobných dolů.

Roku 1991 Avex uvádí na trh nový typ VM6671 opět v licenci Philips. Sudičky tomuto videu přiřkli eleganci a krásu. Bylo nízké a lehounké. Na druhou stranu, protože nic není zadarmo, mu odepřeli "nesmrtelnost". Vše je "moderně" přibodováno napevno, což znemožňuje jakoukoliv servisní činnost. Opotřebovanost jakékoliv součástky znamená rozbít prasátko a jít pro nové. Tento typ mi již nic neříká, přestože se mi jich pár také dostalo do ruky. Mé stařičké video přežilo brzký krach firmy Avex i všechny Grundiky, Toshiby, Sony .... výrobky které zaplavily náš trh. Ono zase v analogové technice desetiletí nabyla žádná doba. Co výrobci vyvinuli nového? Zvětšili počet hlav, to mělo vliv pouze na kvalitu stojícího obrazu, zavedli nové rychlosti, které stejně nikdo nepoužíval. Tak jako v audiotechnice všichni točily na standard, který byl univerzální a také nejoptimálnější. Nic jiného mne již nenapadá.

A tak na závěr - všimněte si, že z výroku "Československý socialistický výrobek" již nic neplatí. Československo není, socialismus odvál čas na smetiště dějin. Dokonce výrobek morálně zastaral! Přesto zítra jsem schopný na něm vykonat nevím již kolikátou generálku a používat ho nadále i v 21. století. Právě v tom vidím genialitu tohoto řešení (která bohužel nebyla využita). Zamyslete se - kolik videí jste si v životě pořídili? Já jenom jedno a ono je schopné pracovat i zítra, za rok, desetiletí .... dokud budou náhradní díly.



Zpět na stránku Retro