Didaktik M cs. klon počítače Sinclair ZX Spectrum

Jako druhý v pořadí jsem slíbil zabývat se v sekci Retro osmibitovým počítačem Didaktik M. Chci ho však použít spíše jako ukázku, pomocí níž bych charakterizoval dobu, kterou reprezentuje. Myslím, že dnešní generace může pouze litovat, že nezažila tehdejší časy. Byla to vskutku tatáž doba, kterou popisuje Jules Verne ve svých knihách, pouze s tím rozdílem, že nebyla definovaná parou, ale neviditelným elektronem. Mám-li se vyjádřit ještě obrazněji, dovolím si technicky naprosto nesmyslný výrok - "digitálním elektronem". Nastupovala totiž éra počítačů, která v lidech vzbuzovala obavy, zda ji zvládnou a zároveň evokovala i přirozený respekt. Musíme si uvědomit, že vrcholem techniky v domácnosti byl do té doby televizní přijímač. Jeho naladění a zapojení představovalo vrchol tehdejší technické dovednosti. Potom ho uživatel pouze pasivně každý den zapnul a vypnul stejným tlačítkem, než šel spát. Do této poklidné doby vstoupila převratným způsobem bakelitová krabička, mající "vlastní logiku", které jsme hrdě začali říkat počítač.

Jedním z mála výrobců počítačů u nás byl Didaktik Skalica. Začal produkovat 8-mi bitové počítače v druhé polovině osmdesátých let. Prvními typy byly Didaktik Alfa, potom následovala Beta. Ty se vyráběly od roku 1986. Byly však určeny pouze pro potřeby škol a nebyly kompatibilní s žádným ve světě rozšířeným herním počítačem. Šlo o vylepšené typy PMD-85tek a jako takové je měly na našich školách nahradit. První komerční typ, který se objevil i v maloobchodní síti, byl nazván - světe div se - Gama, vyráběný v letech 1986 až 1989, s operační pamětí 80kB. Ten již byl clonem Sinclaira a dočkal se třech výrobních verzí. Jeho uvedení na trh, vyvolalo vlnu zájmu o programy, které u nás chyběly. Český člověk si ovšem uměl vždy poradit. Sice například na gramodeskách Supraphonu byla odjakživa vytištěna taková divná věta: "Bez souhlasu je výroba kopií ...", nebo tak nějak ..., ale lidé stejně nechápali její význam. Každá deska se okamžitě stáčela na magnetofon, ostatně ani interpreti neprotestovali. Byli placeni agenturou. Tenkrát ještě producenti a uživatelé žili v symbióze.

Po revoluci upouští podnik od řeckého názvosloví a objevuje se Didaktik M, jehož doprovází komerční slogan "Brána do světa profesionálních počítačů". Dodnes si pamatuji nápaditou reklamu, ve které se tato věta poprvé objevuje. Na rozdíl od Gamy má jenom 64kB paměti, z nichž je navíc fyzicky dosažitelných pouhých 48kB. Na svou dobu má ale moderní vzhled. Basic - tehdejší programovací jazyk je u obou napevno "zadrátovaný". To znamená - každému tlačítku byl přiřazen konkrétní příkaz jazyka. Jedinou výhodou tohoto řešení bylo, ze se uživatel nemohl dopustit syntaktických chyb. Klávesnice počítače je zobrazena na obrázku. Tento počítač byl základem všech později odvozených typů, které následovaly. Doplněním jednotky o 3,5" disketovou jednotku typu DD vznikl Didaktik Kompakt. Ten měl navíc i AV výstup na monitor přes SCART konektor a pár podobných vylepšení. Rozšířením Kompaktu na 128 kB paměť vznikl Kompakt Profesional. Ten ovšem nevyráběl Didaktik Skalica, ale jejich servisní pobočka ve Veselí nad Moravou. Byl konstruovaný do skříní typu PC a zabudovávaly se do něj dvě disketové jednotky. Jednak 3,5" a jako druhá 5,25", opět typu DD. Ta se jinak dala zakoupit i jako externí a označení měla D40.

Vraťme se k M-ku. To doznalo dvou výrobních verzí. Já jsem se stal majitelem již první verze, která vyjela v roce 1990. Dodnes si pamatuji na den, kdy přišla krabice ze Skalice a já jí s úctou rozbaloval. Zalíbil se mi hned na první pohled. Pouze si pamatuji, jak jsem znejistěl při pohledu na jeho zadní stěnu. To řešení připojení joysticků a interfaceové sběrnice mi nešlo do hlavy. Hned jsem volal kamarádovi, který si ho také objednal, že mi přišel nějaký nedodělaný. Chybí mu konektory a místo nich na mě kouká zezadu plošný spoj! Teprve když mne ujistil, že i na jeho obdrženém M-ku to tak je, jsem se uklidnil. Tímto dnem vstupuji do světa reálné digitální techniky.

Byla to éra objevování, zkoumání a zdokonalování. Problémy byly od toho, aby se řešily! Nastala velká éra bastlení. Mnoho interfejsů jsme si sami vyráběli. Nedávno jsem jeden takový při úklidu objevil. Uměl opravit nekvalitně nahrané programy. Z problémové kazety vytvořil naprosto dokonalé medium. To jsem ještě neuvedl, jako média se zprvu používaly magnetofonové kazety! To víte, mezi lidmi kolovaly kazety kopírované systémem magnetofon - magnetofon. Jak to asi vypadalo při několikanásobném kopírování, o stavu magnetofonů a nastavení jejich hlav ani nemluvě! Interfacema to však zdaleka nekončilo. Myš jsme podomácku vyráběli již v době, kdy komerčně vyrobenou, nikdo z nás ještě neviděl! Ale doba se projevovala i v maličkostech. Když jsem pořídil první osmijehličkovou tiskárnu, byla to polská D100 (od té doby si pamatuji jediné polské slovo - drukarka), bylo přirozené, že si k ní musel člověk opatřit připojovací kabel. Ale kde? V obchodech nebyl k prodeji jako dnes. Jediným řešením bylo, zbastlit si ho sám. To znamenalo sehnat zapojení, konektory a kabel. Kde ale sehnat tolikažilový kabel? Nakonec se tedy nastřihaly jednotlivé žíly a kabel se spletl jako pomláska. Nic nesmělo být neřešitelné a přitom to muselo aspoň trochu vypadat. S nějakým vrabčáckým hnízdem byste neobstali před kamarády, natož před svým svědomím.

S digitální érou přišlo i přeorientování z analogové techniky na požadavky nové doby. Klidový stav a saturace, na tyto dvě oblasti charakteristiky se scvrkl náš zájem. Oblast, ve které jsme se dříve nejčastěji pohybovali, pro jistotu nazýváme zakázaným pásmem. Objednáváme si kurzy digitální techniky, pořádané slavnou ZO 602 Svazarmu. Jeho součástí byla i elektronická stavebnice, na níž se dají realizovat pokusy. Všichni jsme se učili základy Basicu. S digitální gramotností úzce souvisely i speciální časopisy, jež se začaly objevovat jako houby po dešti. Pro herní pařany vycházely slovenské Bit nebo Fifo, pro nás zajímající se spíše o harware ZX magazín nebo Your Spectrum. Lidé se sdružovali do spolků, podle určitého druhu počítače. Sinclairisti, Ataristi, Commodoristi a jiní ....isti, si navzájem konkurovali. Vznikala mezi nimi přirozená soutěživost i nevraživost. Vždyť přece jejich počítač je ten nejlepší!

Mne zájem o výpočetní techniku přivedl k podnikání. S Didaktikem Skalica jsem podepsal autorizovanou smlouvu jako prodejce pro Plzeň. Při každém prodeji byl výrobek kupujícímu dokonale vysvětlen, ale hlavně předveden. Myslím, že se mezi námi prodejci nevyskytoval žádný neznalý, který by problematiku neovládal, jako se tomu bohužel děje dnes i mezi velkými nadnárostními společnostmi, jež se v reklamě honosí odborností své obsluhy. Tenkrát měli totiž ještě neznalí před touto technikou respekt.

Čas ale pádí jako splašený. Na obzoru se objevuje operační systém CP/M. Kráčí pomalu a ztěžka. Vždyť ušel velký kus cesty na časové ose. Již začátkem sedmdesátých letech ho navrhl Gary Kildall. Bohužel vývoj techniky umožnuje všeobecné nasazení až nyní. Přínáší naději na usmíření všech znesvářených skupin ....istů. Programy jednotlivých druhů 8-mi bitů by totiž byly kompatibilní. Na Didaktiku byste přehráli třeba programy TNS (vyrábělo je zemědělské družstvo Agokombinát Slušovice), či jiného zástupce reprezentovaného procesorem Z80. Jedinou podmínkou byla disketová jednotka a minimálně 60kB paměti. Kompakt šel upravit, Kompakt Profesional podmínku bezezbytku již splňoval.

Na vykouření dýmky míru však již nedošlo. V roce 1992 se světem valí vlna zájmu o 16-bitové počítače typu PC. Je na nich vytvořen podobný operační systém nazvaný MS-DOS. Autor operáku se jeho prostřednictvím stavá nejbohatším mužem planety. Nějaký Bill ..., teď si nevzpomunenu jak dál... Podobnost čistě náhodná.

Ostatně, vypráví se při té příležitosti jedna příhoda. Gary měl být v hledáčku IBM hlavní osobou s kterou jejich zástupci chtěli uzavřít smlouvu, na vývoj softu pro počítače typu PC. Co čert ale nechtěl, v den obchodního jednání uvízl se svým tryskáčem ve vzdušné zácpě nad Floridou a na schůzku se nedostavil včas. Jeho žena Dorothy, které náleželo 50% akcií jejich společného podniku Digital Research Inc., odmítla bez souhlasu manžela podepsat smlouvu. Příležitost proto dostal první náhradník. Gary zemřel tragicky v roce 1994, tedy v době, kdy obchod s 16-bity je již roztočený na nejvyšší obrátky. Upadl v baru a poranil si hlavu. Našince by napadlo, že ho spíš musel trefit šlak. Jestli je příběh pravdivý, nebo jde o počítačovou legendu ... nevím. Jakýkoliv personalista v něm najde poučení: "Dostavujte se na obchodní jednání vždy včas!" Já, protože nejsem personalista, vidím jeden paradoxně zajímavý aspekt: "Jsou vyjímečné chvíle, kdy loajálnost manželky není životní výhrou!"

Ať tak nebo onak, staré 8-mi bity se ocitají na pokraji zániku druhu. V roce 1993 výrobní družsto Didaktik ukončuje výrobu počítačů. V zahraničí ještě nějakou dobu přežívá Sam Coupé, což je nejvýkonnější clon Sinclaira. Je vyráběný ve Velké Británii, v klasické verzi má 256kB paměti, ale vyrábí se i ve verzi 512kB, přičemž externě ji lze ještě rozšířit. I jemu je však přisouzen již jen jepičí život.


Ve svém povídání jsem opomněl doplňkový hardware, který se dal dokupovat (interface M/P - pro tiskárny, interface Melodik - pro tříkanálovou hudbu, tiskárna BT-100 tzv. splašený hřebík aj.) Příklady těchto doplňků vidíte na obrázcích. Snad jenom ještě k obrázku vpravo. Jedná se o magnetofon SP210. Často měl v sobě zabudovánu jednojehličkovou tiskárnu BT100 (uprostřed), která místo pásky používala kopírovací papír. Potom nesl označení SP210T (na obrázku). Tím jste zabili dvě mouchy jednou ranou. Navíc se vládal impulsy, takže například pomocí amatérského interface, jež je vidět nahoře, byla obsluha komfortní. Ovládali jste ho totiž přímo povely počítače.

Závěrem chci učinit poklonu generaci programátorů, která vytvořila tisíce programů tomuto počítači. Hlavně je obdivuhodné, co dokázali vytvořit s počítačem, který disponoval tak malou pamětí. Jak jí dokázali šetřit i bezezbytku využít. Z takového mála vytvořit, tak mnoho. Dnešní "borci" by se měli mnoho co učit!


Zpět na stránku Retro