Nestartuje auto - zkušenosti, které by se někomu mohli hodit. Díl č. 2

Oprava pojistkové skříňky - svépomocí

Nejprve musím skříňku rozebrat. Beru do ruky fotoaparát a před každým úkonem ji fotím, případně si pořizuji nákresy. Až budu vše skládat dohromady, nesmím být na pochybách, co kam patří. Jako první jdou ven relátka, následují různé klemy a všechny pojistky z přední strany. Nakonec sundavám i plastový kryt, který vzájemně drží pohromadě secvaknutím plastových západek.

Hrůzu, která na mne vybafla, můžete vidět na přiložených fotografiích dole. To zelený co vidíte mezi spoji, to je prosím měděnka. Najdete zde více míst, která mohou být zdroji svodových proudů. Představte si, že něco takového můžete mít ve svém autě, ani o tom nevíte!

Použil jsem proto tvrdý štětec a vydřel jsem s ním všechny mezery mezi spoji. Kupodivu to šlo docela dobře. Celý blok sice nevypadá jako nový, ale rozhodně prokoukl do krásy.

V další fázi jsem vrátil zpět všechny propojky, které jsem musel vyndat před sejmutím krytu. Vzal do ruky bzučák (případně můžete použít jiný zkratoměr) a proměřuji obvod pro čerpadlo, jež mě zajímá. Je dobré si pro orientaci vedle položit vrchní plastový díl, na kterém jsou barevná označení, kam která relátka patří. Tak se člověk krásně zorientuje ve změti různých nožů a zdířek, které vykukují nad povrch. Mám štěstí, po chvíli měřím přerušený obvod. Pouhým vyndáním skříňky se zřejmě závada projevila trvale! Pochopitelně mohlo být také všechno v pořádku, pokud by studeňák zrovna vedl. Vypadá to, že oprava nebude složitá. Obracím díl vzhůru nohama a něco se mi nezdá. Postupně mé nadšení opadá. Závadu totiž měřím, ale nevidím. Je jaksi "schovaná pod podlahou".

Konstrukčně je totiž blok sestavaven z jedné velké oboustranné desky plošného spoje, která je v polovině přeložená. Mezi tyto dva rozměrově stejné kusy je vložena izolační deska bránící vzájemným zkratům. Zároveň jsou obě poloviny spolu propojeny 78 distančními sloupky, jež jsou k povrchu desek připájeny. Tyto plní jednak funkci aktivních vodičů a zároveň spojovacího materiálu, který drží tvar pohromadě. Celek je vytvarován do písmene L. Vpředu se nalézají jednotlivé pojistky, na vnějších větších plochách jsou nože pro připojení konektorů kabelů (vespod i nahoře) i zdířky pro relátka (na horní straně).

Závada se nachází ve vnitřní struktuře tohoto bloku (ve vnitřních plošných spojích), kterým brání v přístupu právě těch 78 zapájených distančních sloupců. Hrozivý není ani tak jejich velký počet, jako skutečnost, že propojují vlastně dva oboustranné plošné spoje. Nejsou proto připájeny na dvou místech, ale většinou na třech i čtyřech. Jejich vyndání by bylo značně pracné. Každý zkušenější bastlíř ví, že vyndat z plošňáku jeden čtyřpól není totéž jako vyndat dva dvojpóly. Jisté je, že výrobce vůbec nepočítal s možností opravy tohoto dílu.

Druhá studená sprcha přichází vzápětí. Pokusně zkouším páječkou rozehřát náhodný spoj. Vůbec to nejde. Zkouším postupně všechny páječky, ale žádná nemá dostatečný výkon. Mikropáječky pro jemné pájení mají všechny cca 50W, nevyhovuje ani 100W pistolová. Ta nanejvýš po dlouhém zahřívání cín "nalepí", jinak se tomu říkat nedá. Do kvalitního pájení to má hodně daleko. Teprve nyní si uvědomuji, že plošňák je "sovětského typu". Normalizační generace ví, o čem mluvím. Poctivé pláty mědi! Ty se neodpaří, ani kdyby jste na ně šli 500W "kopitem"! Bohužel mohutnost materiálu je vykoupena nutností páječky aspoň středně vysokého výkonu. To by nebyl problém, jenže zase potřebujete malý hrot, neboť stovky plošek se nalézají blízko sebe. Na vnější straně navíc překážejí různé nože a zdířky nalézající se nad nimi, s "kopytem" nemáte šanci se k nim dostat. Je to dilema. Kde takovou rozporuplnou pájku najít?

Připojuji se na internet a procházím nabídky elektroprodejen. Nakonec mi zaujala páječka LTQ 25/130W. Je to jakýsi hybrid mezi pistolí a odporovkou. Po zapnutí má udržovací 25W výkon, který zvýšíme stisknutím tlačítka na 130W. Příjemným překvapením je cena (cca 150 Kč) a především rozměry. Je totiž menší než pistole. Když už jsem v objednávání, přidal jsem k ní neagresivní pajecí vodu a zvětšovací lupu s LED osvětlením. Všechny tyto věci se mi bohatě vyplatily.

Jakmile objednávka dorazila, jdu pokračovat v opravě. Zkusím nahřát náhodný spoj. Oddechl jsem si. Nyní to jde již dobře. Přestřihávám jeden distanční sloupek, na inkriminované místo nanáším kapku pájecí vody a pokusím se oba díly opět spojit dohromady. Jde to nad očekávání dobře. Je rozhodnuto. Beru štípačky a barbarsky všechny sloupce uprostřed stříhám. Po vyvynutí menší síly narovnávám obě poloviny plošného spoje od sebe. Zadívám se do předpokládaného místa výskytu studeného spoje. Je vidět na první pohled. Místo vstupu jednoho z kabelů od dodatečných pojistek (které je přišroubované matkou) je na první pohled utržené a to i přes to, že je pájeno na dvou místech vedle sebe. Uvolněním matky zřejmě došlo k definitivnímu přerušení. Beru pájku a po chvíli porucha, která mi "pila dlouhou dobu krev" je odstraněna. Mohu začít vše zase dávat dohromady.

Přesto mi to nedalo, když už je vše takto rozebráno udělám celkovou revizi. Zapínám osvětlení lupy a kontroluji spoje. Brzy jich objevuji několik, které se mi nezamlouvají. Jsou to malé časované bomby. Zatím je zřejmě vše v pořádku, ale je otázkou času, kdy se bod utrhne a vznikne další studený spoj. Jde to poznat podle snižujícího se lesku směrem ke středu a pórovitější struktury, která je patrná pod lupou. Rozhoduji se, zda přepájet jenom podezřelé spoje nebo všechny. První způsob je náročný na rozhodování (ten ještě ne, nebo ten už jo), druhý na čas (jedete mechanicky zleva doprava a odzhora dolů, nemusíte nad ničím rozumovat). Nakonec se rozhoduji pro druhý způsob, neboť si rád ručím za celou dokončenou práci.

Nejprve jsem vyzkoušel různé druhy cínu. Nejlepších výsledků jsem získal s jemným 1mm cínem určeným pro jemné pájení. Byl bych si tipnul, že lepší výsledky budou se silnějším. Aby nevznikly nevzhledné "bambule", přidávám na každý bod minimální množství. Tam, kde nejsem s výsledkem spokojen, odsávám původní cín, kápnu na spoj pájecí vodu a provedu zcela nové spojení. Nový cín jednak pomáhá odhadnout správný okamžik oddálení páječky z místa pájení (přesně v okamžiku, kdy se starý i nový cín slejí dohromady), jednak v místě spoje zůstane mikroskopická tečka od kalafuny obsažená v nové složce. Pod lupou lze potom přesně určit, který spoj je původní a který jsme již přeletovali. Nemusíme mít obavu, že se ve změti bodů se neorientujeme a některé přehlédneme. Není radno pospíchat. Celkově je tam určitě více než tisíc spojů, možná i dvakrát tolik. Nepospíchejte! Uvědomte si, co byste zase museli absolvovat při jediném nedokonalém spoji, nebo při jediném svodu! Méně imunním jedicům by to mohlo přivodit dokonce i trvalé zdravotní následky, o rozšlapané skříňce v afektu ani nemluvím. Odvedenou práci, jež byla rozvržena na tři dni, několikrát kontroluji pod lupou. Nespěchat se vyplatí!!!

Jakmile je vše přepájeno, vytvaruji desky, mezi které opět vkládám izolaci, do původního tvaru, a pro změnu zase začínám pájet dohromady všechny přestřihané sloupky. Potom zacvakávám plastový kryt, vracím strapy, relé a pojistky zpět. Je nutné sebrat poslední zbytky nervů a vrátit celek opět na původní místo do automobilu. Při tom si člověk taky docela dobře zanadává, jak už jsem naznačil v prvním díle.

Odměnou je mi ale dobře startující autíčko, které je od té doby poslušné a ani jedinkrát nezatrucovalo!!!

Zpět na stránku o Bastlení